Pár slov o mě

    Jmenuji se Jana Horňáková a chtěla bych vám přiblížit situaci, která mě vedla k založení těchto webových stránek.     

    Odjakživa už jako dítě jsem ráda psala básničky a posléze jako máma velké rodiny jsem měla možnost uplatnit tuto svou zálibu velice často. Kromě svátků, narozenin, výročí, promocí a dalších příležitostí v rodině se okruh rozšířil i na kolegy  a kolegyně v zaměstnání a narůstal také zájem ze strany mých dětí. Nejdříve to byly "zamilované" básničky určené druhému pohlaví, posléze gratulace k svatbám a narození dětí, a to nejen v rodině, ale i v širokém okruhu přátel a známých.

    Abych se přiznala, vždy jsem byla "v jednom kole", a tak mé básničky vznikaly většinou za minutu dvanáct, kdy už dotyčný přešlapoval mezi dveřmi, že mu jede vlak a že ještě prosí "tu" básničku.

    Ale je zvláštní, že přes to vše /a nebo právě proto?/ jsem pak po přečtení v klidu zjistila, že bych "ji" asi jinak nenapsala a že má vše, co v ní dotyčný chtěl mít. Vždy jsem totiž psala na "míru" přímo pro toho jediného konkrétního člověka.

    Proto, pokud  to byl člověk mě neznámý, chtěla jsem vědět něco z jeho života, znát jeho záliby, zvyky, podobu,  také jméno, místo, kde žije apod. To vše mi pomáhalo napsat básničku "přímo na tělo".

    A mohu říci, že mě vždy velice těšilo a těší poděkování a většinou i milé dojetí obdarovaných.

    A právě ti všichni, kteří mě na oplátku obdarovávali svým úsměvem a láskou, byli příčinou toho, že jsem na jejich doporučení založila tento web a nabídla "své služby" i lidem zcela neznámým, kteří chtějí někomu udělat radost právě básničkou přímo pro ně.  

    Na ukázku přikládám několik básniček k různým příležitostem, ale je to jen zlomek toho, co je možno si básničkou popřát. Neboť jsou různé situace v životě, které jsou jedinečné a neopakovatelné a mým přáním je, aby právě tato jedinečnost v nich byla znát. Proto budu ráda, když mi kromě věcných údajů napíšete také něco o vztahu k dotyčnému, o vašich pocitech, obavách a přáních, prostě o všem, co byste v poselství tomu druhému chtěli sdělit. A proč jsem své stránky nazvala "Verše z duše" se částečně dozvíte i z tohoto přáníčka.

Jana Veronika-

kdo to jméno nosí?

Je to naše cácorka,

ten skříteček bosý.

Je to naše Janka malá,

Verunečka okatá,

zlaté vlásky se jí vlní, 

brzy bude copatá.

Oči jako dvě studánky

vědí mnohem víc,

nežli pusa rozesmátá

dokáže nám říct.

Znají ještě taje, kouzla,

která dětem přísluší,

dospělí jsou někde jinde,

nemyslejí na duši.

Je to ovšem velká škoda,

škoda nejen pro děti ,

z duše by měl každý mluvit,

z duše by měl hleděti.

Viděl by pak mnohem více,

nežli běžně vidí,

pochopil by nepoznané,

odpustil by chyby.

Škoda, že se nenachází

někde ve světě,

škola, co by mohla nám dát

duši dítěte.

Bylo by pak na tom světě,

mnohem,mnohem krásněji,

ve své lásce, intuici,

měli bychom zázemí.

Tak si hlídej svoje moudra,

schovej si je pod víčky,

aby Tě pak žitím vedla,

jak zářivé hvězdičky.