Zas přišel k nám čas podzimní,
k zemi se snáší chmýří,
a listí pestré v ulicích
divokým tancem víří.
A ukládá se k spánku zem,
už se jí oči klíží
a unavené sluníčko
zlatavé teplo šíří.
Jak zvonku cinkot přeruší
však tiché rozjímání,
to děťátko svět spatřilo,
víly se nad ním sklání.
Ta první přeje do vínku
jen štěstí, zdraví, něhu,
ta druhá lásky teplou dlaň,
co hřeje Tě i v sněhu.
A třetí, vážná velice,
chce odvahu Ti dát,
aby ses mohlo statečně
s překážkou v žití prát.
I já se s láskou přidávám
k tomuto blahopřání,
a přeju malé Elence
bezpečnou náruč mámy.
A´t v náručí si tiše spí
a nechá si tu zdát,
že když je máma, táta sní,
může se šťastně smát.
Ať vyroste z ní holčička,
krásná jak z růže květ,
ať radost z ní má rodina,
babička a též děd.
Tak vítáme Tě Elenko,
v tom světě mezi námi,
ať pýchou jsi a pokladem
šťastného táty, mámy.