Pro pana doktora zubaře

Proč jen ten čas tolik chvátá,

proč se život valí,

náš pan doktor už tu není,

sídlí kdesi v dáli.

Nám však nikdy neunikne,

všude si ho najdem,

a když nás pak zuby bolí,

rádi k němu zajdem.

Když už jsme Vás milý pane,

takhle vypátrali,

dovolte nám k narození,

přednést veršík malý.

Přejeme Vám mnoho štěstí,

zdraví a tak dál,

abyste měl smůly málo 

a hodně se smál.

Abyste už se setřičkou

nevandroval více,

aby měli pacienti,

rozzářené líce.

Aby Vás už život vedl

cestou neklikatou,

a Vy dále při své práci

měl jste ruku zlatou.

To Vám přejí Zemanovi,

však je dobře znáte,

vždyť jich plno v počítači

"naházeno" máte!

                ***

Teď sedím v tichu pod lampou

a píšu svoje přání,

co krásné má být a lehoučké,

jak letmý dotyk dlaní.

Je nelehké psát někomu,

kdo respekt ve Vás budí,

když s vrtačkou a kleštěmi

prohlíží Vaše zuby.

I tak je každá návštěva

u něj vždy potěšením,

neb úsměv, vtip a legrace

jsou na pořádku denním.

A že je se svou setřičkou

sehraná vzorná dvojka,

má jejich souzvuk člověčí,

jak Smetanova polka.

A teď mi tedy dovolte,

náš milý zubní lékaři,

ať přání moje způsobí,

že všechno se Vám podaří.

Ať pořád jste tak veselý 

a už jen zdravý stále,

neb absence je nežádoucí,

mě stála život málem.

Ať  šťastný jste a vyrovnaný,

na mysli neklesáte,

že skoro samé "Horáky"

už v kartotéce máte.

Já vím, že z celé rodiny

Vám největší dám práci,

však ještě dva, tři zuby ven

a bude po legraci.

Tak přejeme Vám společně,

ať samé štěstí máte,

a ač jste v Vahách zrozený,

ať často neváháte.