Báseň pro milou
Volám Tě lásko do ticha,
šeptám si Tvoje jméno
a kráčím s Tebou v představách,
loukou, kde voní seno.
A Ty jsi plná smíchu jen
a já jsem zadumaný
a přemýšlím, jak říct Ti mám,
že není to jen hraní.
Že není to jen rozmar můj,
chvilkové poblouznění,
a že Tě mám rád tolik moc,
že víc to možné není.
A přemýšlím, jak říct Ti mám,
že Ty jsi moje hvězdička,
co vyvede mě z temných koutů,
jak malá lesní bludička.
--------------
Zase jsem se pohádal,
zase jsem byl drzý,
ani nevíš lásko má,
jak moc mě to mrzí.
Zase jsem byl necita,
co vidí jen sebe,
a co místo srdce má,
jen mramor, co zebe.
Místo srdce mramor,
místo smíchu pláč,
měním masku za maskou,
nevím, co jsem zač.
Proč mám v srdci zmatek,
proč jsem jenom zlý?
Proto, že Tě vlaky jinam
od nás zavezly.
Ty jsi lásko moje,
za horami v dáli,
a já si tu pouštím píseň,
co nám spolu hráli.
Pouštím si ji dokola
a v duchu Tě líbám,
neboj, já Tě lásko má
i na dálku hlídám.