Pro pana doktora zubaře
Proč jen ten čas tolik chvátá,
proč se život valí,
náš pan doktor už tu není,
sídlí kdesi v dáli.
Nám však nikdy neunikne,
všude si ho najdem,
a když nás pak zuby bolí,
rádi k němu zajdem.
Když už jsme Vás milý pane,
takhle vypátrali,
dovolte nám k narození,
přednést veršík malý.
Přejeme Vám mnoho štěstí,
zdraví a tak dál,
abyste měl smůly málo
a hodně se smál.
Abyste už se setřičkou
nevandroval více,
aby měli pacienti,
rozzářené líce.
Aby Vás už život vedl
cestou neklikatou,
a Vy dále při své práci
měl jste ruku zlatou.
To Vám přejí Zemanovi,
však je dobře znáte,
vždyť jich plno v počítači
"naházeno" máte!
***
Teď sedím v tichu pod lampou
a píšu svoje přání,
co krásné má být a lehoučké,
jak letmý dotyk dlaní.
Je nelehké psát někomu,
kdo respekt ve Vás budí,
když s vrtačkou a kleštěmi
prohlíží Vaše zuby.
I tak je každá návštěva
u něj vždy potěšením,
neb úsměv, vtip a legrace
jsou na pořádku denním.
A že je se svou setřičkou
sehraná vzorná dvojka,
má jejich souzvuk člověčí,
jak Smetanova polka.
A teď mi tedy dovolte,
náš milý zubní lékaři,
ať přání moje způsobí,
že všechno se Vám podaří.
Ať pořád jste tak veselý
a už jen zdravý stále,
neb absence je nežádoucí,
mě stála život málem.
Ať šťastný jste a vyrovnaný,
na mysli neklesáte,
že skoro samé "Horáky"
už v kartotéce máte.
Já vím, že z celé rodiny
Vám největší dám práci,
však ještě dva, tři zuby ven
a bude po legraci.
Tak přejeme Vám společně,
ať samé štěstí máte,
a ač jste v Vahách zrozený,
ať často neváháte.