Báseň pro milou

Volám Tě lásko do ticha,

šeptám si Tvoje jméno

a kráčím s Tebou v představách,

loukou, kde voní seno.

A Ty jsi plná smíchu jen

a já jsem zadumaný

a přemýšlím, jak říct Ti mám,

že není to jen hraní.

Že není to jen rozmar můj,

chvilkové poblouznění,

a že Tě mám rád tolik moc,

že víc to možné není.

A přemýšlím, jak říct Ti mám,

že Ty jsi moje hvězdička,

co vyvede mě z temných koutů,

jak malá lesní bludička.

--------------

Zase jsem se pohádal,

zase jsem byl drzý,

ani nevíš lásko má,

jak moc mě to mrzí.

Zase jsem byl necita,

co vidí jen sebe,

a co místo srdce má,

jen mramor, co zebe.

Místo srdce mramor,

místo smíchu pláč,

měním masku za maskou,

nevím, co jsem zač.

Proč mám v srdci zmatek,

proč jsem jenom zlý?

Proto, že Tě vlaky jinam

od nás zavezly.

Ty jsi lásko moje,

za horami v dáli,

a já si tu pouštím píseň,

co nám spolu hráli.

Pouštím si ji dokola

a v duchu Tě líbám,

neboj, já Tě lásko má

i na dálku hlídám.